Jednalo se o přebudovaný větrný mlýn, jehož stěny byly obložené ebonitem. Místo liščích oháněk bylo použito lišek celých. Jednak by Cimrman nikdy nedopustil zabíjení tolika lišek a jednak tím stoupla účinnost elektrárny o cca 60% (ocas tvoří zhruba 40% lišky). Pohyb lišek zajišťoval tvorbu elektrického náboje, který byl sbírán jemnými kartáčky umístěnými na podlaze mlýna.

Problém nastával večer neboť poté, co lišky daly všem dobrou noc, jejich pohyb ustal. Cimrman proto vyrobil jednoduchý plašič z plechovek poháněný nevyužitým větrným kolem. Tím byla zajištěna i noční dodávka proudu. Menší problémy nastávaly pouze za bezvětrných nocí, ale těch bylo v pošumavském Liptákově jako šafránu. V případě nutnosti bylo možno přejít na manuální plašení, které bohatě postačovalo.

Problém regulace se Cimrmanovi podařilo vyřešit až s pomocí Bauhause. Ten přišel s neotřelým nápadem. Vedle mlýna vybudoval výběh a regulaci pak prováděl počtem lišek v mlýně. Podle jeho výpočtů dodávala jedna liška výkon asi 20 W. V elektrárně bylo umístěno 50 lišek a tak měla na tu dobu neuvěřitelný výkon 1 kW a byla schopna napájet osvětlení tehdejšího Liptákova.

Asi po týdnu provozu byla elektrárna v noci místními občany srovnána se zemí a lišky rozehnány po širokém okolí. Příčinou se stal zvuk vydávaný plašičem, který se za jasných nocí nesl až pět kilometrů daleko. Smutnou skutečností této tragédie je, že ke zničení stavby pomohlo vesničanům právě elektrické osvětlení, které jim umožnilo bourání za jinak bezměsíčné noci.

Nápis, který je na stavbě patrný měl toto znění: "Prosíme všechny kolemjdoucí, aby zachovali klid a nestresovali nám tak lišky hlukem."

Na dalším snímku je zachyceno jednání zástupců firmy Lampa & synové & dcery a důstojníků rakousko-uherského námořnictva. (zleva: J. Nesvítil, A. Lampa, H. Schiffsjunge, A. Seefish)

Předmětem jednání byla nabídka pobřežního majáku, který byl energeticky zcela soběstačný. Po prostudování nákresů jsme zjistili, že firma zcizila Cimrmanův výše uvedený nápad liščí farmy-elektrárny a použila jej k napájení světla majáku.

Fotografii pravděpodobně pořídil sám Bauhaus neboť se mu vše doneslo. Rozlícen se spolu se svým fotoaparátem vlastní konstrukce uschoval v křoví na místě schůzky a v nestřeženém okamžiku pořídil tento snímek. Na něm jasně vidíte, že zatímco otrlý J. Nesvítil se tváří jakoby nic, A. Lampa se neodvážil pohlédnout Bauhausovi do očí. Důstojníci pak pouze nechápavě hledí do objektivu a netuší, co se děje.

Z výroby majáků nakonec sešlo, neboť při zkušebním provozu se lopatky větrného kola nezřídka zastavily tak, že zcela zakryly světlo majáku. Lampa se pokusil tento problém vyřešit drobnou nevyvážeností větrného kola. To se díky tomu vždy zastavilo tak, aby lopatky světlo nezakrývaly. Ovšem při první větší bouři se díky této nevyváženosti větrné kolo utrhlo a zcela zničilo rybářskou šalupu, která se právě zdárně navracela z rozbouřeného moře.

Pro zájemce podotkněme, že Bauhausův fotoaparát pracoval se svíčkovým bleskem a speciálním necitlivým filmem, jehož výhodou bylo, že jej bylo možno vyvolávat na přímém světle. Jediným omezením pak byla doba expozice, která se pohybovala v rozmezí 20 až 40 minut.