Jára Cimrman na poli moderní techniky

Přelom devatenáctého a dvacátého století byl zlatým věkem vynálezů a průmyslu, které společně převracely běh dějin. Doba se zrychlovala, vzdálenosti se zkracovaly. V tomto období se nesmazatelným písmem do dějin nejen českého národa, ale i celého lidstva zapsal český vídeňský velikán Jára Cimrman. Byl to on, kdo díky svým vynálezům byl často jen krůček od kolosálních změn v dějinách lidstva. Některé z jeho vynálezů již jsou světu známy. Mnohdy se jejich dokonalost spojuje se jmény jiných tzv. "objevitelů". Viď, Thomasi Alvo! Nikolo! Jen si vzpomeň Alexandře Grahame! Ano i tato jména jsou spojena s objevy, u jejichž zrodu stál právě Jára Cimrman.

Další nemalá řádka Cimrmanových objevů jsou úplní sirotci. Dnes už asi málokoho napadne otázka "Kdo vynalezl televizi?" Správnou odpověď – tedy Jára Cimrman – by vyslovil asi málokdo. A přesto to byl právě Cimrman, kdo se spojením Lumiérova kinematografu a zvláštní truhly s nezvykle vypouklým sklem snažil o zachycení lidského těla v pohybu. Svůj prototyp nazval Tělovize, odkud je k Televizi skutečně jen krůček.

Cimrmanovi bylo mnoho vynálezů ukradeno. On sám si v době svého učitelování v Liptákově zapsal: "Přišel jsem o tolik primátů!" Profesor Fiedler, který tuto poznámku objevil jako první, se mylně domníval, že se Cimrmanovi z kabinetu ztratilo pár kousků vycpaných opic. Ale to je naprosto pomýlený výklad. Opice se sice skutečně ztratily, ale Cimrman je při výkladu hbitě nahrazoval některými svými žáky, gorilu pak suploval školník Brudhans. Ne, to by velkému mysliteli za poznámku nestálo. Jedná se zjevně o primáty na poli vědy.

Ale proč nejsou Cimrmanovy objevy spojeny s jeho jménem? Proč tento velikán dopustil, aby mu bylo tolik prvenství ukradeno? Na vině je především Cimrmanova nedobrovolná izolace v Jizerských horách. Sám vědec si byl tohoto hendikepu dobře vědom a proto pilně pracoval na tom, aby mohl i z tak zapadlé vísky, jako byl Liptákov, komunikovat se světem.


Poté, co se dozvěděl o novém přístroji, který si dal v Anglii patentovat jeho, nyní již bývalý, přítel Alexandr Graham Bell, pokusil se o telefonizaci pojizerských vísek, včetně Liptákova. Ale zde stále zakopával o jednu překážku – o dráty. Proto se pokusil spojit vlastnosti Bellova přístroje a Marconiho bezdrátového telegrafu. A skutečně, jeho pokusy byly záhy úspěšné! Jeho přístup spočíval v tom, že odesílatel vysílal Morseovu abecedu pomocí speciálního pípátka, tyto tóny byly snímány mikrofonem telefonu a odesílány telegraficky do nedaleké vísky Koblice.

Cimrmanův vynález nebyl zpočátku bez problémů. Telefadista – tak Cimrman říkal této kombinaci telefonisty a radisty – musel pro vysílání používat jak speciální pípátko, tak i 14 metrů vysokou anténu a to trochu bránilo většímu rozšíření tohoto přístroje. Pípátko Cimrman brzy odstranil a telefadista mohl od listopadu 1913 do sluchátka pípat ústy. Ale vysoká a těžká anténa odolávala. Cimrman se však nedal odradit a pokračoval v bádání a zdokonalování svého aparátu. Ovšem jen do roku 1914, kdy objevil jeho stinnou stránku. Cimrman se cítil být v Liptákově sice tak trochu mimo centrum evropského dění, ale zároveň zde byl dobře ukryt před dosahem úřední moci C a K monarchie. A právě toho roku se od svého vídeňského přítele a žáka Zimoslava Bauhause, se kterým na vývoji od roku 1913 spolupracoval, dozvěděl jak o vypuknutí války, tak i o chystané mobilizaci. Cimrman byl tak šokován, že Bauhausovi nazpět ani nepípl. O několik dní později bylo jejich poslední vysílání četníky přerušeno a aparát byl poté zničen. Cimrman však stačil odpípat toto: „Drahý Zimku, už se tu necítím bezpečně, musím odejít. Za všechno může mobil..."

Byla to jedna z posledních informací o velikém vědci, umělci, badateli a vynálezci Járovi Cimrmanovi. Brzy na to z Liptákova odešel a jeho stopa se navždy ztrácí v prachu světové války.