Jak to bylo s VŘSR

Našemu vědeckému týmu se podařilo zrestaurovat další z Bauhausových prací, jejíž obsah nás doslova šokoval. Jednalo se o popis událostí kolem revoluce ze všech největší – VŘSR. Nyní Vám konečně můžeme přednést nezkreslený výklad událostí, který zanedlouho jistě nahradí dnešní pomýlené výklady v učebnicích a různých encyklopediích. Přenesme se tedy do doby, kdy smělý Uljanov počal plánoval svůj velký den, tedy na začátek roku 1916.

Poté, co se k Leninovým Děda Mráz opět nedostavil, ačkoli Vladimír Iljič již pátý den netopil v krbu, rozhodl se skoncovat s podobnými bludy. Jeho revoluční duše se vrhla na plánování svrhnutí cara, který za to podle něho mohl. Ihned po roztopení krbu vodkou začal na ušetřený papír malovat plán útoku na carský palác. Jak plynuly dny a Lenin postupoval ve své strategii dále a dále, zjišťoval, že úkol, který si dal, mu začíná přerůstat přes hlavu. Hlavní problémy si vypsal na zvláštní papírek, který jsme našli přiložený u Bauhausovi práce. Zde je autentický přepis:

Hlavním problémem se ukázal právě problém času. Jak dodržet časový plán s revolucionáři, kteří hodinky znali jen z vyprávění. Lenin si s těmito problémy nedokázal poradit a jelikož si nemohl dovolit rvát si vlasy, začal své obavy utápět v alkoholu.

Nyní si odskočme za Bauhausem. Ten se roku 1916 začíná zabývat problémem supravodivosti a počátkem září vyráží směr Sibiř, aby zde ověřil některé svoje teoretické poznatky. Tato jeho výprava však, jak již asi tušíte, měla naprosto jiný průběh. Bauhaus se při přestupu na nádraží v Petrohradě setkává se zdecimovaným Leninem, který mu neustále opakuje větu – „Jak to poznají!“. Bauhaus sice netuší, co se mu snaží ten muž sdělit, ale zželí se mu ho natolik, že se rozhodne mu pomoci.

Aby odtrhl Lenina od démona alkoholu, vzal jej Bauhaus s sebou na Sibiř. Zde pak Lenin pomáhal Bauhausovi při jeho pokusech a takto zaneprázdněn se postupně zbavil své závislosti. Tato léčba měla fantastické výsledky, což dokazují i historické prameny, když popisují Lenina při jeho velkolepém vstupu do dějin: …Podsaditá postava s velkou hlavou na mohutném krku, skoro úplně holohlavý. Malé živé oči, velká sympatická ústa, silná brada, čerstvě oholená, ale známý vous, který bude Lenin od nynějška znovu nosit, začíná již vyrážet. V obnošeném obleku, kalhoty s příliš dlouhými nohavicemi… Střízlivý, nekompromisní, stojící nad věcí, bez efektů… (převzato z knihy Deset dnů, které otřásly světem od amerického spisovatele Johna Reeda, 1.vydání 1965, 2.vydání 1976, překlad a vydání v češtině 1990, doporučená MC 157 Kč vč. DPH). Po šesti týdnech strávených v drsné tundře však Lenin potají Bauhause opustil. Jak Bauhaus píše ve svých poznámkách, velmi ho to zarmoutilo, poněvadž bez něj nemohl pokračovat v bádání a musel se sám vrátit s nepořízenou zpět.

Bauhaus chtěl na své cestě zpět v Petrohradě Lenina navštívit a vyčinit mu, ale v překotných událostech, které následovaly, mu to nebylo umožněno. Později mu též došlo, proč ho Vladimír opustil. Bauhaus popisuje pokus, který uskutečnili těsně před Leninovým útěkem. Bauhaus připravoval speciální tekutinu, pomocí které chtěl dosáhnout teploty mínus pět stupňů Kelvina a vytvořit tak supersupravodivost. Při přípravě však došlo k úniku vodíku a nastala malá exploze. Onen třesk, který vyvolala pak Bauhaus zaslechl o pár dní později při jiné příležitosti. Ve svých záznamech pak Bauhaus popisuje situace těsně po výbuchu: „Zatímco jsem vstával a zjišťoval zda nejsem zraněn, všiml jsem si, že Láďa vzrušeně křepčí a vykřikuje: „To je ono, takhle to poznají!“ Nevěda o čem to mluví jsem si myslel, že se uhodil do hlavy. Jak však další dny ukázaly, musel se pomátnout docela.“

A zde již určitě všichni tušíte, o co vlastně šlo. Exploze dala Leninovi tolik očekávanou odpověď. A tak prchl do Petrohradu, aby konečně spustil svojí revoluci. Jeho náhlý entuziasmus poněkud zchladil fakt, že zatímco je teprve říjen 1916, on svoji revoluci naplánoval na listopad 1917. Protože pospíchal a nechtělo se mu přepisovat datumy, ponechal všechno tak jak to bylo. Zde tedy historické prameny uvádějí opravdu skutečný původní datum revoluce, tj. 25.říjen. Ovšem rok je již pomýlen, nehledě na tvrzení o zrušení starého ruského kalendáře a tím změně na 7.listopadu.

Bauhausovi záznamy obsahují i popis toho, že ani hodina spuštění revoluce nebyla dodržena. Lenin původně plánoval historickou událost na pěknou půlnoc, neboť předpokládal, že nikdo nebude útok očekávat a také, že se tato hodina bude v učebnicích pěkně vyjímat. Revolucionář Chorševskij, který obsluhoval lodní dělo na slavné Auroře, se však orientoval pouze podle zapadajícího slunce. V říjnu však v tak severně položeném místě, jako je Petrohrad, vládly bílé noci a zároveň pořádná zima. Chorševskij se celý den mocně zahříval tradičním ohřívačem – vodkou, a v domnění, že času je dost, jal se usnout, aby měl na výstřel dostatek sil. Když se probudil, bylo již dávno po půlnoci a jemu nezbývalo než okamžitě bez rozmýšlení vystřelil z děla. K výstřelu tedy došlo až v 1:20 ráno. Podle Bauhause je však toto zaspání klíčovou událostí celé revoluce a jedině díky němu byl car poražen. Revolucionáři byli totiž dlouhým čekáním na zpožděný výstřel naprosto znuděni, navíc jim byla velká zima. Vodku na zahřátí Lenin zakázal, neboť se obával prozrazení od cinkotu lahví. Výsledkem toho bylo, že když toužebně očekávaný výstřel padl, revolucionáři se s chutí zahřáli při následném boji o palác.

Nyní zbývá pouze vysvětlit jak došlo k onomu posunutí datumu i času. Je to velmi prosté. Lenin pouze využil chaosu, který po revoluci vznikl a všechny přesvědčil, že je 7. listopad 1917 a že revoluce byla spuštěna přesně o půlnoci. Protože měl nyní velmi silnou pozici, nikdo si nedovolil pochybovat. A tak byl celý svět uvržen o 377 dní, 22 hodin a 40 minut kupředu. Pravda vyšla najevo až o mnoho let později, ale to už byla Leninova pozice v demokratických dějinách tak silně ukotvená, že jak řekl Berja – „Nějaká změna datumu nemůže nikomu vadit. A jestli ano, na Sibiři je pro mudrlanty místa dost.“ Tento časový posun se do dnešních dnů zachoval i v notoricky známém hesle: „Země, kde včera znamená již zítra.“

Tyto časové spekulace vedou mimo jiné i k tomu, že tolik očekávaný Silvestr 1999 je ještě daleko před námi, přesněji proběhne 12.ledna 2001 ve 22:40 hod. Podotkněme, že s tím spojený problém pro počítače, tzv. problém Y2K, je též ještě před námi, což potvrzuje i bezproblémový přechod počítačů přes oficiální letošní přelom roku.

Na závěr ještě zmiňme domněnky některých našich kolegů, že vývojový skok, který byl revolucí učiněn, byl skokem z feudalismu rovnou do socialismu, tedy s vynecháním kapitalismu, což je zhruba asi 277 let, tedy další výrazný časový posun. Z toho vyplývá, že je možné, že roku 2000 se dočkáme až za několik generací. Toto je předmětem našeho dalšího zkoumání.